- JV DŘEVOSTAVBY, s.r.o.

Bitva o niku: Proč se projektanti bojí vaší poličky na mýdlo?

Pojme si rozebrat často

kladenou otázku,

a zároveň nahlédnout

do skutečnosti,

že Vám projektant

odmítne něco navrhnou,

i když vy víte,

že jste to někde viděli.

1. Úvod: Když „nejde to“ znamená „je to nebezpečné“

V oblasti stavebnictví se často setkáváme s mýtem, že největší výzvou projektu je samotné technické provedení – tedy otázka „jak to postavit“. Realita je však mnohem komplexnější. Často nastává situace, kdy projektant laikovi oznámí, že určité řešení (například nika v obvodové stěně) „není možné“. Pro laika to může znít jako projev neochoty nebo nedostatek invence. Z odborného hlediska jde však o projev nejvyšší profesní integrity.

Projektant je totiž ze zákona povinen jednat s tzv. odbornou péčí. Tato povinnost mu ukládá nepodvolit se přání klienta v momentě, kdy by takové řešení ohrozilo bezpečnost, hygienickou nezávadnost nebo životnost stavby. Pokud odborník označí záměr za nerealizovatelný, málokdy tím myslí, že by věc nešla fyzicky vyříznout a obložit. Myslí tím, že výsledek by byl z odborného hlediska neobhajitelný a pro stavbu dlouhodobě fatální. Za slovem „nerealizovatelné“ se tak v tomto kontextu skrývá prosté, ale zásadní varování: „Bylo by to nebezpečné.“

2. Konstrukční zásah: Nika jako destrukce tepelné obálky

Vložení niky do obvodové stěny není z pohledu stavební fyziky pouhou „úpravou interiéru“, ale drastickou redukcí funkční vrstvy tepelné izolace. Pokud analyzujeme situaci, kdy je 10 cm hluboká nika umístěna v rohu sprchového koutu na obvodové stěně, identifikujeme kumulaci několika negativních faktorů, které jdou přímo proti smyslu nízkoenergetické výstavby.

2.1 Kvantifikace snížení tepelného odporu

Předpokládejme standardní skladbu stěny nízkoenergetické dřevostavby:

Vnitřní opláštění a instalační předstěna: cca 40 mm.
Nosná konstrukce s izolací (KVH sloupky + vata): 120 mm.
Vnější zateplení (fasádní izolant): 160 mm.
Celková tloušťka izolantu ( $d$ ): 320 mm (0,32 m).

Tepelný odpor $R$ vrstvy materiálu je definován vztahem:

R = \frac{d}{\lambda} \quad [m^2 \cdot K \cdot W^{-1}]

Při uvažované průměrné tepelné vodivosti izolací $\lambda \approx 0,038 \, W/(m \cdot K)$ vypadá srovnání následovně:

Původní stav ( $d = 0,32 \, m$ ): $R = \frac{0,32}{0,038} \approx 8,42 \, m^2 \cdot K/W$
Stav v místě niky ( $d = 0,22 \, m$ ): $R_{nika} = \frac{0,22}{0,038} \approx 5,79 \, m^2 \cdot K/W$

Závěr výpočtu: Odebráním 100 mm materiálu dochází k lokálnímu snížení tepelného odporu o 31,25 %. Z laického pohledu jde o „pouhých 10 centimetrů“, z pohledu fyziky jde o kritické oslabení, které v daném místě vytváří masivní tepelný most.

3. Kumulace rizik: „Dokonalá bouře“ stavební fyziky

Snížení izolace o jednu třetinu je pouze začátek problému. Abychom pochopili, proč je toto řešení z pohledu odborné péče nepřípustné, musíme niku zasadit do kontextu reálného umístění a provozu budovy.

3.1 Geometrický tepelný most a vnější vlivy

Nika je v tomto případě umístěna v nároží (rohu) budovy. Roh je sám o sobě kritickým místem, kde je plocha ochlazovaná zvenčí mnohem větší než plocha přijímající teplo zevnitř.

Geometrie: V rohu dochází k vícerozměrnému vedení tepla, což přirozeně snižuje vnitřní povrchovou teplotu.
Expozice: Často nevíme přesné informace o návětrné straně, orientaci na sever či profilu terénu, ale v rohu se všechny tyto vnější vlivy násobí.

3.2 Mikroklima sprchového koutu a okrajové podmínky interiéru

Koupelna nepracuje se standardními hodnotami jako zbytek domu. Je to prostor s extrémním namáháním:

Vyšší teplota: Návrhová i skutečná teplota v koupelnách je vyšší (běžně $24 \, ^\circ C$ ). Vyšší teplota vzduchu znamená, že vzduch v sobě nese mnohem větší množství energie a vlhkosti.
Extrémní vlhkost: Zatímco norma pro výpočty počítá s vlhkostí $50\text{–}60 \, \%$ , ve sprše skutečná vlhkost často přesahuje 80 %.
Stagnace vzduchu: Sprchový kout je částí stavby, kde je přirozené proudění vzduchu značně omezené. Nika zde vytváří „kapsu“, kde vzduch stagnuje, což znemožňuje vysychání a odpařování kondenzátu. Povrch tak zůstává trvale vlhký.

3.3 Kritické riziko růstu plísní

Normový požadavek na vnitřní povrchovou teplotu ( $T_{si}$ ) je nastaven tak, aby relativní vlhkost těsně u povrchu konstrukce nepřekročila 80 % – což je hranice pro růst plísní. V případě této niky se však dostáváme do fyzikální pasti: máme výrazně nižší povrchovou teplotu (kvůli oslabení izolace a efektu rohu) a zároveň extrémně vysokou vlhkost v okolí. Rosný bod je v tomto místě dosahován prakticky neustále.

4. Mýtus hydroizolační ochrany

Častým laickým argumentem je: „Vždyť tam dám kvalitní hydroizolaci a epoxidovou spárovačku, tak se do té stěny nic nedostane.“ To je však zásadní nepochopení funkce materiálů. Fyzika je v tomto ohledu neúprosná.

Hydroizolace vs. Teplota: Hydroizolace brání průniku vody, ale nijak neřeší teplotní pole. Pokud je stěna pod obkladem studená, voda na ní bude kondenzovat přímo ze vzduchu.
Kde plíseň vznikne: I kdyby se podařilo udělat hydroizolaci takovou, že by se do stěny nedostala absolutně žádná vlhkost (přičemž nepočítáme se zabudovanou vlhkostí a její redistribucí), plíseň poroste přímo v interiéru. Bude se tvořit na silikonových spárách, v lepidle pod dlažbou a ve spárovací hmotě. Tyto materiály nejsou sterilní a v kombinaci s neustálým kondenzátem tvoří ideální živnou půdu.
Vnitřní hniloba a dřevostavba: U dřevostaveb je riziko ještě vyšší. Žádná konstrukce není absolutně suchá. Extrémní podchlazení v místě niky způsobí kondenzaci vnitřní vlhkosti pod hydroizolací, což vede k neviditelné degradaci.

5. Závěr: Verdikt odborné péče

Souhrn všech těchto faktorů – oslabení izolace o 31 %, umístění v ochlazovaném nároží, zvýšená teplota a vlhkost koupelny a nulové proudění vzduchu – vede k jedinému logickému závěru: Ohrožení konstrukce a pravděpodobně stále plesnivý sprchový kout.

Z tohoto problému vás „nevyseká“ žádná hydroizolace ani drahý obklad. Fyzika je v tomto neúprosná. Pokud projektant takový zásah odmítne a označí jej za nerealizovatelný, neříká tím, že ho neumí nakreslit. Říká tím, že jako odborník nemůže doporučit řešení, které vede k destrukci domu a ohrožení zdraví uživatelů. Nika v obvodové stěně dřevostavby není designový prvek; je to systémová chyba s předem známým koncem.